Hlohovčice
Obec Hlohovčice se rozkládá
5 km od města Staňkov a 5 km severně od Kolovče v nadmořské výšce 418 m na
katastrální rozloze 330 ha.
První známé osídlení kraje
spadá do doby prehistorické, jak dokazují nálezy mohyl v blízkosti Strýčkovic
a Hájku u Srbic. Zalidnění kraje je doloženo i v mladší době bronzové, pak i
železné kolem roku 1000 př. Kristem. Oblast spadala do Chodského území a kolem
šla tzv. Zemská stezka s opěrnými body Holec, Hájek, směrem na Holý vrch a
Všerubský průsmyk.
Obec
je poprvé zmiňována od roku 1381. Byla založena na území, které náleželo k
nedalekému Hrádku zvanému též Lacembok. Po zániku Hrádku připadla k tvrzi v
Horní Kamenici, která patřila v první polovině 17. století Karlu Šlovickému ze
Šlovic a panu Janu Heřmanovi z Bubna, který podle pověsti proslul špatným
zacházením s poddanými. Statky nebyly po Bílé hoře konfiskovány. V tomto období
je podle Berní ruly (1654) v obci uváděno 8 sedláků, 4 chalupníci a jeden
zahradník, kteří osívali 360 strychů rolí, z toho 89 strychů na zimu a 73
strychů na jaro.Tři hospodářství byla pustá. V obci byla i hospoda. V 18.
století žilo v obci 17 hospodářů, uváděn je také kovář. Bohoslužby se konaly ve
filiálním kostele sv. Jiří, a to pouze česky.
V
první polovině 19. století byla ve středu obce postavena klasicistní kaple. Až
do roku 1966 byla obec spravována místní samosprávou, pak byla připojena k MNV v
Srbicích. V roce 1990 se opět osamostatnila.
Historické jádro obce tvoří
protáhlá náves, která vznikla mírným rozšířením procházející komunikace,lemovaná
většími i menšími usedlostmi, s přízemní i polopatrovou zástavbou většinou ve
štítové orientaci. V centru stojí zděná kaple. Další rozvoj probíhal jako
zástavba krátkých kolmých bočních ulic.
V obci nejsou evidovány
nemovité kulturní památky. Za pozornost stojí:
Zděná
klaisitní kaple s valbovou střechou z 1.poloviny 19.století, obytný dům
s polopatrem č.p.16 s barokně zvlněným, bohatě dekorovaným průčelím, z roku 1911
a statky č.p. 11,14,17 s branami s překladem
Současnost:
Byla opravena kaplička,
obecní úřad.
Na návsi byly vysazeny
stromky a opraven chodník.
Nedaleko vesnice byl založen
nový rybník, kde se dokončují terénní úpravy.
Vít Šalom
Obec
je poprvé zmiňována od roku 1381. Byla založena na území, které náleželo k
nedalekému Hrádku zvanému též Lacembok. Po zániku Hrádku připadla k tvrzi v
Horní Kamenici, která patřila v první polovině 17. století Karlu Šlovickému ze
Šlovic a panu Janu Heřmanovi z Bubna, který podle pověsti proslul špatným
zacházením s poddanými. Statky nebyly po Bílé hoře konfiskovány. V tomto období
je podle Berní ruly (1654) v obci uváděno 8 sedláků, 4 chalupníci a jeden
zahradník, kteří osívali 360 strychů rolí, z toho 89 strychů na zimu a 73
strychů na jaro.Tři hospodářství byla pustá. V obci byla i hospoda. V 18.
století žilo v obci 17 hospodářů, uváděn je také kovář. Bohoslužby se konaly ve
filiálním kostele sv. Jiří, a to pouze česky.
V
první polovině 19. století byla ve středu obce postavena klasicistní kaple. Až
do roku 1966 byla obec spravována místní samosprávou, pak byla připojena k MNV v
Srbicích. V roce 1990 se opět osamostatnila.